Paní Veronice (94 let) se často se motá hlava, proto se bojí pádu. Chodí ráda nakupovat, protože si může prohlédnout zboží a vybrat si, co se jí líbí, ale již neunese větší nákup. Rodina se o ni stará, vnuk jí vozí velké nákupy každé úterý. Do obchodu s ní ale nikdo jít nemůže, protože paní Veronika má nejvíc sil dopoledne, kdy jsou všichni členové rodiny v práci. Jednou týdně za ní tedy chodí pečovatelka. Doprovodí ji do obchodu, poskytne jí oporu při chůzi a pomůže jí odnést těžší věci.

Paní Elena (79 let) je po mrtvici málo pohyblivá. Pečovatelka jí každé ráno pomůže s hygienou, a pak ji na vozíku přesune ke stolu, kde klientka tráví asi dvě hodiny; nasnídá se, a pak si čte nebo se dívá na televizi. Po dvou hodinách se obvykle cítí unavená, a tak ji pečovatelka přesune zpět na lůžko.

Pan Ludvík (90 let) se po prodělané onkologické léčbě vrátil z nemocnice jako ležící klient. Přes svou situaci měl silnou vůli a snažil se dělat pokroky. Pečovatelka mu vždy po ranní hygieně přistavila k lůžku chodítko a pan Ludvík se na chvilku postavil. Nejdříve vydržel stát půl minuty, za týden už to byly dvě minuty. Jeho cílem bylo vykoupat se v koupelně, což se mu díky pravidelnému tréninku a podpoře pečovatelky nakonec podařilo.

Paní Vlasta (61 let) je onkologická pacientka. Nejprve pečovatelská služba doprovázela paní Vlastu ke kuchyňskému stolu, potom ji pečovatelky zvedaly do sedu na lůžku. Později už jen ležela a pečovatelky ji chodily pravidelně polohovat. Dbaly na to, aby se klientka v rámci svých možností stále pohybovala. Současně se jejich péče přizpůsobovala jejím aktuálním potřebám. Pečovatelská služba také spolupracovala s domácím hospicem. Paní Vlasta tak mohla dožít doma.